Frekvenční analýza FFT
Frekvenční analýza při správném použití odstraňuje nedostatky analýzy v časové oblasti a je metodou umožňující lokalizovat vznikající poruchy jednotlivých částí sledovaného stroje (objektu). Úplnou frekvenční analýzou se získá amplitudové a fázové spektrum signálu. Základem frekvenční analýzy jsou především diskrétní Fourierova transformace (Discrete Fourier Transform – DFT) a rychlá Fourierova transformace (Fast Fourier Transform – FFT). Signál X(t) proměnný v čase je získáván měřením (např. zrychlení kmitavého pohybu) a dále zpracováván numericky. Signál je v časové oblasti v analogově-číslicovém převodníku vzorkován, tj. jsou určeny jeho hodnoty v okamžicích vzdálených o obvykle pravidelnou periodu vzorkování Tvz (při vzorkovací frekvenci fvz). Protože v praxi je k dispozici jen konečný počet N naměřených vzorků signálu, je nutné použít diskrétní Fourierovu transformaci. Její podstata spočívá v tom, že signál je v časovém úseku od –T/2 do +T/2, když T = NTvz a N = 2k (k je přirozené číslo) rozložen na soustavu periodických funkcí s periodou od nuly do T.
Základní parametry Fourierovy transformace:
frekvenční rozsah, což je základní pásmo od 0 Hz do fvz/2, které je nezávislé na počtu vzorků N (skutečný rozsah je v praxi menší vlivem filtrů)
- „zoom“ faktor, který při použití frekvenční lupy udává, kolikrát je frekvenční rozsah menší
- počet spektrálních čar je obvykle N/2 (neplatí pro tzv. nedestruktivní zoom)
- pořadové číslo spektrální čáry, které odpovídá číslu časového odměru
- rozlišitelnost frekvenční analýzy, udávající rozestup mezi spektrálními čarami